Shivling
Letos se snad všechny expedice potýkaly z rozmary počasí a málokdo byl úspěšný. V našem případě to nebylo jinak. Ze startu nás uvítalo nic moc počasí. Neustále se střídal cyklus dva dny sněžení a déšť, den až dva krásné počasí. Když nás náhlé sněžení vyhnalo z aklimatizačního pobytu v C1 zpět do základního tábora, netušili jsme, že to nejhorší ještě přijde. Za pár dnů jsme měli slušnou sněhovou nadílku i v „bajsu“. Po tomto výstřelku ze strany počasí někteří z nás ustoupili zpět až do Gangotri. Zhruba po čtrnácti denním bláznění se počasí uklidnilo. 29. září vyrazilo čtyřčlenné družstvo do C1 zjistit jak dopadl zasněžený stan a materiál.
Plán byl prostý, bude-li to možné, dva zůstanou v C1, dva půjdou dolů a zítra zpět do C1. Druhý den došlo k plánované výměně osazenstva C1. Bohužel, vyhlídka na úspěch se ztenčila. Pen a kluci z druhé expedice hlásí, že nad C1 je plno sněhu, vše se musí prošlapat, žádné elegantní stepování na hrotech maček. Prozkoumat terén nad 5.300m se vydali společně Ladis a dvorní fotograf Marťajs Stolarik. V C1 zůstal záložák, třinecko-vendryňský gorol Jano Mrozek (pozn. shoda příjmení s legendárním Bobem Mrozkem je čistě náhodná). Uvedené dvojici se podařilo prošlápnout sníh do sedla na začátku výrazné jihozápadní hrany. Ta vede až pod klíčový serak, nad kterým se stoupá po výrazném svahu na vrchol. Dosáhnout sedla se podařilo díky náhodně nalezeným fixním lanům, které tady zůstaly pohřbeny ve sněhu po indické armádní expedici z letošního roku. V dobách těžkých RP výstupů i ve vysokých horách zní použití fixů asi dost blbě. Bez jejich použití by ale postup nebyl asi prakticky možný a krom času nás tlačilo i počasí. Tři dny pěkného stálého počasí jsme tu ještě neměli. Hlavně Ladis byl z toho nervózní jak před ztrátou panictví a neustále tlačil na pilu. Na základě dílčího úspěchu byl okamžitě stanoven postup na další den, odhrabat co nejvíce metrů fixů, místo lezení krtci. Čtvrtý den se ale nic moc nedaří, pospali jsme si trochu a dolézáme na hranu v době, kdy do jižní části pere slunko jak cepem. Máme pocit, že jsme v mikrovlnce. Je jasné, že tudy to nahoru půjde jen brzo ráno a chvíli dopoledne. Cestou do C1 potkáváme zbytek party. Hurá! Kdo nejde nahoru maká na logistice. Paráda, konečně týmová spolupráce. Už jsme si připadali jako ztracení.
Pátý den 3:00 ráno začíná ostrý pokus a paralelně vyrážejí dvě dvojice, jedna z C1 a druhá z předsunuté C1. V jedné písničce Tři sestry zpívají, „vše se zdálo být čisté a krásné…“ a v tomto duchu jsme postupovali směr sedlo a dále po jihozápadní hraně. Avšak vyhrabávání dalších metrů fixů zabírá drahocenný čas a krom toho už to tu začíná být i o skalách. Výška 5.800m a nám bylo jasné, že nahoru to moc lehce nepůjde. Fix se rázem ztratil pod metry sněhu a před námi byl skalní práh. Sníh na skále samozřejmě nedržel. Jak to bude vypadat nad 6.000, když tady je sníh pořád špatný? Hamletovské postupovat-nepostupovat vyústí ke kolektivnímu rozhodnutí obrátit směr. Chtělo by to vyměnit družstva. Možná dalších pár dnů odhrabávání a „instalace“ dalších fixů by vedlo k úspěchu. Bohužel, někteří si na své „poprvé“ ve velkých horách musí ještě počkat…
První dva dny se s námi ještě naposled pokusili o zdolání Shivlinku také hoši z expedice Horské služby Jizerské hory. Sluší se na tomto místě klukům poděkovat za spolupráci, to oni především prošlapali kvanta sněhu z bajsu do C1. Oldo, očekávám akordy a text Pavouka…
Tapovan – bouldering
Krásných bouldrů je v okolí základního tábora spousta. Bouldering bude skvělá aklimatizace a zábava. Zopakujem některé místní prásky, pár jich tu vytvořil Ben Moon a vylezeme i nové. Hlavním dílkem bude průvodčík této oblasti s nákresy a popisem vytvořených bouldrů. To znamená, že se všichni vyznavači tohoto dokonalého pohybu mají na co těšit. Bouldrování nad pramenem řeky Gangy, umocňuje okolnost, že okolo balvanů posedávájí svatí muži, kteři levitujou nad hloučkem šílenců, kteři si řeší ten svůj malý problém. Nad hlavou Vám ční majestátný Shivling, který vypadá jako raketa připravená k odstřelu. V blízkosti louky Tapovan, která tvoří base camp pod Shivlingem, se napříč ledovcem nachází louka Nandaban s dalšími balvany. Odtud se rovněž vychází na příjemnou jednodenní tůru k jezírku Vasuki Tal, která se nachází uprostřed Himaláje a i zde vyrazíme s maglajz pytlíkem, bouldermatkou a lezečkam řešit největší a zároveň nejmenší problémy.
Garhwali Porter, kl. 9+/10- PP
Když vyšlapete prudkým stoupáním od pramene Gangy do Tapovanu natrefíte hned na jeskyň, kde přebývá svatý muž. Je to sympaťák a má moc šikovnou pomocnici. Vpravo od jejich příbytku nebo jak to nazvat, je slušně převislá skalní hrana, má tak patnáct metrů na výšku. Spíš než převislé sportovní cesty z jižních oblastí nám trochu připomínala Labák. Oblá hrana na pravou ruku, vlevo nějaká ta lišta, nohy na tření a samozřejmě dvě patičky pravou nohou za hranu, takže tak nějak. Zde se po boulderingovém rozlezu realizovala trojice Káča, Pen a Ladis za přihlížení místních i náhodných kolemjdoucích. Hned ze startu zaznamenal „success“ Pen, který cestu přelezl na druhý pokus. První lehké ohmatání skalního terénu a pak následoval pohodový přelez. Další opakování přidal Ladis. Pravda, 8a dnes leze každý, ale ne každý má tu čest vyzkoušet si to ve 4.400 metrech. Pěkně vám to provětrá pajšl, protože po výlezu převislejší části cesty na odpočinkový rajbas, dýcháte jak lokomotiva. Pro změnu vám vůbec nenateče. Ladisovi k úspěšnému přelezu cesty jistě pomohl pěti denní pobyt ve výšce nad 5.000m, kde shodil nějaké to kilíčko dolů a očividně si ve čtyřech tisíci metrech připadal jako ryba ve vodě. Potáceje se při návratu dolů do bajsu jako z nějaké ostravské putyky vyřvával, že dva dny bude jen jíst a pít a do Garhwaliho ho nikdo nedostane. Člověk míní, život mění…